V životě se často snažíme najít tu nejlepší cestu. Někdy jde o zásadní rozhodnutí, třeba jestli se ostříhat na mikádo, nebo si nechat prodloužit vlasy. Jindy potřebujeme parťáka, aby nám pomohl napsat e-maily a vyřídit úkoly, o kterých už ani nevíme, že jsme je slíbili. A někdy jen zíráme na prázdný dokument a potřebujeme pomoct rozjet prezentaci, která má být za pár hodin hotová. A právě v těchto chvílích nám může umělá inteligence (AI) pomoci. Její schopnosti se neustále rozšiřují. Od automatizace textů a analýzy dat přes generování obrázků a videí až po tvorbu syntetických hlasů a skládání hudby. Někteří tento vývoj vítají s nadšením, jiní s obavami. AI vyvolává vášnivé debaty. Není divu. Když něco takhle rychle roste, je přirozené ptát se, KDO a JAK bude tento VÝVOJ ŘÍDIT.
Obsah
ToggleAI není žádný robot s tajným plánem na ovládnutí světa. Nevymýšlí odpovědi spontánně, ale pracuje s pravděpodobnostními modely, které vycházejí z dostupných dat.
Pokud jsou tato data neúplná nebo zkreslená, může AI generovat nepřesné nebo zcela smyšlené informace – tento jev můžeme označit jako „halucinace“. Jde o důsledek omezeného kontextu, nikoli o záměrné fabulování. Jednou mi AI chatbot doporučil kavárnu Café de Lumière v centru Prahy, s vynikající kávou a nádherným výhledem. Jenže žádná taková kavárna neexistuje.
My lidé děláme chyby. A díky nim rosteme. Zkoušíme nové věci – někdy nám to jde skvěle, jindy jsme úplně mimo. Padáme, brečíme, nějak se seberem a večer tuhle zkušenost raději zapijem.
„AI se snaží o dokonalost“, je spíš metafora než doslovné tvrzení. AI nemá vlastní záměry ani vůli – jen plní úlohu, pro kterou byla naprogramována, tj. minimalizuje chyby a učí se z trénovacích dat.
Proto někdy udělá chybu, kterou by sám člověk třeba ani neudělal nebo ji snadno odhalil. Jen ve většině případů nečekejte od AI chatbota lidskou odpověď: „Hele, tohle netuším, promiň.“
Raději vám doporučí neexistující zdroj, než aby přiznal, že něco neví. Ne proto, že by chtěl lhát, ale protože je tak naprogramovaný – vždy dodat odpověď. Nemá pochybnosti, necítí trapnost, jen plní úkol. Až vám nabídne knihu, která neexistuje, nebo se bude tvářit jako vševidoucí expert, pamatujte – není to génius.
V práci je AI chatbot (nejčastěji chatgpt.com nebo claude.ai) fakt dobrej parťák. Pomáhá mi s tvorbou článků, vymýšlí nová témata pro články a pomáhá s psaním e-mailů. Navrhuje i orientační harmonogram prací – což bych jinak řešila hodiny a spoustou kávy.
Stal se součástí mého nejen pracovního, ale i osobního života, aniž bych to plánovala. Když zapomenu slovo nebo potřebuju rychle poradit s pračkou, která má ovládání v jazyce, kterému nerozumím (protože jsem třeba na dovolené, žejo), jsou první volbou. Díky AI rozumím „Ju lutemi hidhni letrat në kosh“, a to je cool! 🙂
Je to jako mít doma tým malých pomocníků. Sice mi neuvaří kávu jako Lily, ale poradí prakticky se vším ostatním. Když hledám dárek pro děti k Vánocům, AI chatbot mi nabídne tipy, co by se mohlo hodit. Při plánování dovolené sestaví seznam od plavek po lékárničku. A když děti potřebují pomoci s učením, připraví příklady s podrobným vysvětlením. Určitě lepším, než můžu nabídnout já.
A vždycky přijde s jiným pohledem na věc – třeba s řešením, které by vás samotné nikdy nenapadlo. A najednou zjistíte, že to vlastně dává smysl. Ale ne vždycky, pozor na to! 🙂 Pokud chcete AI porozumět, zajděte si na tohle školení.
Někdy mě všestrannost AI trochu děsí, ale mnohem častěji žasnu nad novými možnostmi, které přináší. Je to jako mít po ruce univerzálního pomocníka, který nikdy nespí – no, tedy skoro nikdy. Když překročíte denní limit zpráv nebo se konverzace protáhne (mluvím o bezplatné verzi), AI chatbot vás zkrátka odstaví.
Znáte ten moment, kdy dostanete od AI chatbota odpověď a jen nevěřícně zíráte na monitor? Tohle jsem přece vůbec nechtěla! Jenže čí je to vlastně chyba? Možná je problém v tom, jak se ptáme.
Je to jako když pošlete partnera do obchodu s neurčitým: „Kup něco dobrýho!“
Vrátí se s mraženou pizzou, zatímco vy jste snili o čerstvém salátu. AI to má podobně – snaží se porozumět našim přáním, ale bez jasného zadání může jen hádat. Napíšeme vágní otázku a pak se divíme, že odpověď není přesně to, co jsme chtěli.
Právě tahle nedorozumění s AI chatboty mě učí něco důležitého o komunikaci obecně. Kolikrát v životě očekáváme, že nás ostatní pochopí, aniž bychom jim skutečně řekli, co potřebujeme?
AI mi každý den připomíná, jak důležité je:
Tohle se hodí nejen při práci s AI, ale i v běžné komunikaci s lidmi 🙂
Možná se umělé inteligence obáváme proto, že nás nutí konfrontovat nepříjemné pravdy o nás samých. Když něco nevíme, automaticky saháme po telefonu místo toho, abychom zapojili vlastní myšlení.
Technologie se staly neoddělitelnou součástí každodenního života – usnadňují práci, šetří čas a otevírají nové možnosti. Zároveň však mění způsob, jakým přemýšlíme a řešíme problémy. Zatímco někteří se bojí, že tím ztrácíme schopnost hledat odpovědi po svém, já doufám, že nás tyhle nástroje jen učí myslet jinak – ne že by nás odpojovaly od nás samotných. Fakt v to doufám!
Pracovala jsem pro jednoho klienta v oblasti SEO, který se specializoval na chytrou domácnost. Byla to zkušenost, která ve mně zanechala smíšené pocity. Měla jsem problém pochopit cílovou skupinu. Proč to vlastně chtějí? Proč by někdo dobrovolně chtěl odnaučit své ruce používat vypínače? Proč by chtěl být ještě více závislý na technologiích?
Nešlo jen o pohodlí, ale o postupné odpoutávání se od přirozených návyků, které nás činí soběstačnými. Možná právě tam pramenila moje nejistota – že tím, jak spoléháme na technologie, někde hluboko uvnitř ztrácíme kousek sebe.
Umělá inteligence proměňuje trh práce. Nejvíce se to dotýká rutinních a administrativních pozic, kde může automatizace výrazně snížit potřebu lidské práce. Například:
To ale neznamená, že AI jen bere práci – zároveň vytváří nové profese:
Místo toho, aby AI jednoduše „brala práci“, spíš mění způsob, jakým pracujeme. Největší výzvou není jen to, jak se AI přizpůsobíme, ale také jak ji dokážeme řídit a regulovat. Kromě přizpůsobení se je klíčové nastavit jasná pravidla pro její bezpečné a etické využití, aby technologie sloužila společnosti a ne naopak.
Automatizace nejvíc dopadá na juniorské pozice. Lidé potřebují nejen technickou, ale i psychickou a finanční podporu. Bez ní se můžeme všichni snadno ztratit. Neměli bychom se spoléhat, že si s touhle změnou poradí každý sám. Řešením mohou být cílené rekvalifikační programy, dostupné celoživotní vzdělávání a systematická podpora při osvojování nových dovedností.
Podrobný seznam dalších dostupných nástrojů najdete na umeligence.cz/nastroje (umeligence.cz je web o umělé inteligenci školitele a popularizátora AI Davida Grudla).
Začali jsme něco, co nabírá rychlost, a není cesty zpět. AI není jedna – je to celý ekosystém různých systémů a osobností. Je jako mapa, která nám ukazuje možné směry a cesty, které můžeme v digitálním světě objevovat. Tato mapa nám může otevřít cesty k inovacím a zlepšením v mnoha oblastech, od medicíny po vzdělávání.
Odpovědnost za to, jak umělou inteligenci používáme, zůstává na nás samotných. My musíme nastavit hranice, definovat etické normy a zajistit, že AI bude sloužit společnosti k prospěchu. Jakýkoliv pokrok s AI by měl být prováděn s přihlédnutím k dlouhodobým dopadům na společnost a jednotlivce.
AI otevírá nové možnosti, i když základy, na kterých stojí, jako jsou neuronové sítě a strojové učení, jsou známé již od 50. let 20. století. Skutečný průlom přišel až v posledních desetiletích, kdy se díky vyššímu výpočetnímu výkonu a dostupnosti rozsáhlých datových sad stala AI mnohem silnější. Tento skokový pokrok v posledních 5–10 letech byl možný právě díky lepší výpočetní kapacitě a většímu množství dat.
Ale pořád jsme to my, kdo rozhoduje, jak je využít. Technologie za nás nepřevezmou odpovědnost – tu máme jen my sami.
Po předchozí dohodě
Lady Virtual (Míša Vránová Matanelli)
Slavňovice 39, Stádlec
okres Tábor, 391 61, Jihočeský kraj
IČ: 76342280
DIČ: CZ8261013596